Žatec - Hodně návštěvníků, krásné počasí a výborná představení se postaraly o další povedený ročník Loutkové zahrady. Jubilejní, desátý ročník loutkového festivalu v Klášterní zahradě, který pořádal spolek Jitřenka s finanční podporou města Žatce, navštívily v sobotu čtyři stovky diváků.
„Loutková zahrada se podle nás letos velmi povedla. Bylo krásné počasí a myslím, že jsme se ani nekřížili s žádnou větší akcí zaměřenou na děti. Lidé, které jsem viděl a potkával, měli dobrou náladu a představení hodně chválili,“ potěšila reakce mnoha diváků režiséra souboru Jitřenka a jednoho z organizátorů Jaroslava Wágnera.
V Klášterní zahradě bylo během dne k vidění sedm různých představení. Nechybělo představení jednoho herce, ale ani hry oblíbeného souboru Buchty a loutky.
K vrcholům festivalu ale rozhodně patřila premiéra pořadatelského souboru Jitřenka, který nastudoval vlastní ztvárnění slavné pohádky Já, Bajaja. Diváci z ní byli nadšení, i když možná o trochu více ti dospělí, které bavily různé vtipy. Pro děti bylo představení delší, ale mnohé ho i tak prožívaly se zájmem.
Samotnou pohádku připravovali loutkoherci z Jitřenky zhruba rok. Tak dlouho totiž chystali kulisy a rekvizity, které si museli vyrábět nebo upravovat sami. Zajímavé je, že vedle autorského ztvárnění slavné pohádky si diváci užili také původní hudbu, a to v živém podání. Jitřenka nenechala nic náhodě!
Kolik má mít drak hlav?
Samotný scénář napsal Jaroslav Wágner loni a z jeho vyprávění je jasné, že to nebyla lehká práce. Předloh měl hned několik, ale konečná verze je opravdu jeho vlastní.
Na počátku totiž byla původní pohádka Boženy Němcové, která ale nabízí celou řadu podivností. Pak režisér a scénárista zhlédl filmovou dramatizaci i loutkovou verzi Jiřího Trnky. A navrch ještě objevil černobílou televizní inscenaci s Luďkem Munzarem. Ale: „Nikde mi nedali odpovědi. Někde měl drak hlavy tři, někde dvacet sedm. Někde byl kůň jakýsi muž, někde matka; někde ho Bajaja za věrné služby popravil, někde ho nechal běžet; někde byl Bajaja princ, jinde chuďas. Nakonec mě napadlo udělat to jako parodii. Postavy se proto zabývají otázkami, jak je existence 27 hlav na jednom těle anatomicky možná, jestli mají všechny stejnou paměť, když tři jsou vzhůru a ostatní spí; a jestli mají všechny prospěch z toho, když princeznu sežerou jen tři z nich,“ popisoval zrod příběhu s mnoha vtipnými momenty žatecký autor.
Výsledkem byl krásný a humorný zážitek pro všechny – diváky i herce. Jaroslav Wágner šikovně obsadil všechny postavy ke správným „vodičům“ a „hlasům“ včetně Filipa Sulovského, který hrál Bajaju, princezny v podány Anety Chomové nebo desetiletého Jana Bajbory, který se ujal jedné z dračích hlav.
„Bajaja rozhodně patří k těm náročnějším pohádkám, které máme v repertoáru, ale myslím, že si ji herci i hudebníci opravdu užívají. Co na ni řeknou diváci, jsme mohli dopředu jen odhadovat, ale jak se ale ukázalo, získala si i je. A z toho mám velkou radost,“ dodal na závěr Jaroslav Wágner.
Tomáš Kassal
