Mostecko – Konec jednoho technologického unikátu na Mostecku píše příběh dalšího. Legendární Ervěnický koridor, kde řeka Bílina po více než 45 let proudila namísto v přírodním korytě v ocelovém potrubí, se vrací k přírodnímu stavu. Návrat řeky do krajiny však vyžaduje špičkovou inženýrskou technologii – na stavbu musel dorazit speciální stroj z Polska, který jako jediný v regionu zvládne zakládat nepropustné stěny bez nutnosti složitého výkopu.
V 70. letech 20. století stála rozvíjející se těžba uhlí na Mostecku před obrovskou výzvou. Postupující lom ČSA a lom Jan Šverma, který se nacházel naproti za dnešním koridorem silnice I/13, narazily na vodní nádrž Dřínov a koryto řeky Bíliny, pod kterými se nacházely nejbohatší sloje kvalitního hnědého uhlí. Řešením se stala stavba Ervěnického koridoru – masivního, až 170 metrů vysokého náspu z nevytříděné hlušiny, na který se přesunula silnice, železnice, inženýrské sítě i samotná řeka.
Potrubí, v němž je vedena řeka Bílina tzv. Ervěnickým koridorem, je dlouhé tři kilometry. Sloužilo více než 45 let. Nyní se pracuje na jeho postupném odstranění a návratu řeky do přírodního koryta. Foto: jip
Protože se u nezvykle vysokého náspu očekávalo sedání terénu v řádu několika metrů, upustilo se od otevřeného koryta. Bílina byla svedena do čtyř ocelových trubek o průměru 1 200 mm. Inženýři museli vyřešit i případnou velkou vodu. Jak? Prostě o pár kilometrů výše po toku Bíliny vybudovali vodní dílo Újezd, který by případnou povodeň zachytilo a z nádrže by odtékalo jen potřebné maximální množství vody. „Povodňová vlna, která by tady mohla být až 85 kubíků, se tak musela transformovat na 10 kubíků, aby to potrubí mohlo pojmout,“ vysvětluje hlavní stavbyvedoucí Ing. Petr Vít. Ten byl, ještě jako student, u vzniku koridoru. Nyní dohlíží na jeho likvidaci.
Těsnicí směs si připravuje dodavatel přímo na místě. Foto: jip
Potrubí uložené na dřevěných pražcích mělo původně sloužit jen do roku 2000. „Vidíte, vydrželo o 25 nebo 26 let déle,“ podotýká Vít. Trubky se po celá desetiletí neustále podrovnávaly pomocí dřevěných pražců a kompenzátory pohlcovaly teplotní výkyvy.
Unikátní stroj na scéně: Speciální polská technika Trenchmix
V současnosti probíhá rozsáhlá revitalizace v hodnotě 121 milionů korun, jejímž cílem je vrátit řeku do přírodě blízkého stavu. Celá stavba má být dokončena v říjnu 2028.
Práce na nesourodém podloží výsypky jsou však extrémně náročné. Aby se voda z otevřeného koryta nevsakovala do podloží, budují se podél nové trasy až 7 metrů hluboké a půl metru široké těsnicí stěny, které vytvoří bezpečný koridor. Právě zde nastupuje druhý unikát – speciální stroj Trenchmix, který musela přivézt dodavatelská firma z Polska.
Těsnící směs tuhne poměrně rychle, ale do finálního vytvrdnutí je potřeba přece jen nějaký čas. Stěny se budují po obou stranách nově vznikajícího koryta. Budou však zakryté, až bude vše hotové, nikdo tuto technologii neuvidí. Foto: jip
„Výjimečný ten stroj je tím, že se nemusí dělat výkop dopředu, který by se musel pažit. Funguje to tak, že ten stroj si to sám vyhrabe a tu směs stříká do vyhrabaného profilu. Do jaké hloubky máme jít? To určil geologický průzkum. Máme to vždy po pár metrech vyznačené na potrubí,“ popisuje fungování stroje Milan Venhauer.
Samotná směs se míchá přímo v terénu. „Těsnicí směs z cementu, popílku a bentonitu promíchává stroj přímo s částí vyhrabané zeminy. Vytváří se tak homogenní těsnicí stěna zapuštěná do nepropustného podloží,“ doplňuje Petr Vít. Až bude vše hotové, nebudou tyto těsnící stěny vidět, budou také překryté zeminou.
Postupný návrat k přírodě
Demontáž historického potrubí probíhá za plného provozu. Prozatím byla odpojena a rozřezána první trubka a voda je zatím svedena do těch zbývajících.
„V současné době odtéká 200 litrů za sekundu z Újezdu, takže to je veškerá voda, která v té Bílině v současnosti teče. V letošním roce se bude utěsňovat kraj území a postupně odstraňovat trubky,“ popisuje aktuální stav generální ředitel Povodí Ohře Jan Svejkovský.
Nové koryto nebude tvořeno betonovým kanálem. „Řeka by měla působit velice přirozeně. Korýtko bude poměrně malé, ale velmi meandrovité, takže při větších průtocích se dokáže rozlít do nivy, kterou tady vytvoříme. Bude tady vlhko, porostou tu keře a stromy, a profil bude vymodelován tak, aby byl zajištěn přístup k vodě jak pro zvěř, tak pro lidi,“ uzavírá Jan Svejkovský.
Kousky rozštípaného prvního potrubí. Foto: jip
Napsala Jitka Pavlíková
