Litvínov – Do sálu zámku Valdštejnů nejprve vplula loď na klidné hladině moře, zakotvila a přilákala zvědavé obyvatele podvodního světa. Magicky snové večerní představení bylo součástí výstavy Kabinet divočina – svět skrytý za očima, která je v zámku Valdštejnů je k vidění už jen do neděle 1. září.
Úžasnou atmosféru unikátního přestavení Sen v Sargasovém moři dodávala i živá hudba v podání manželů Ireny a Vojtěcha Havlových. Jde o hudebníky, kteří se mimo jiné mohou pochlubit tím, že získali cenu Český lev za hudbu k filmu Křižáček.
Sál zámku Valdštejnů postupně zaplnily světelné loutky podmořského světa. Tvůrce Jan Kindl do přestavení zapojil i diváky, kteří pomocí rybářských prutů nechávali jednotlivé mořské tvory „plout“ nad hlavami ostatních diváků. Foto: jip
Výstava tvorby tří spřátelených tvůrců je k vidění v Litvínově po celé léto, večerní představení bylo jejím pomyslným vyvrcholením představujícím další část tvůrčí činnosti, jíž se věnuje Jan Kindl, který je tvůrcem Divadla loutek Karlovy Vary.
Postavičky z divadelní představení Duch lesa zaujmou nejen nejmenší návštěvníky výstavy. Foto: jip
Jan Kindl na výstavě prezentuje i další loutky, a to z představení Duch lesa, s nimiž uchvacuje nejen dětské publikum. V jedné z místností je dokonce postavena téměř kompletní scéna z této hry. V další místnosti pak návštěvníci obdivují jeho světelné objekty, tedy lampy vytvořené z přírodních materiálů, které podněcují fantazii i v dospělých. Vesměs v nich rozpoznají různé kukly a larvy, ale třeba i velkou ocasní ploutev velryby. „Dřevo, hedvábný papír nastříhaný to určitých tvarů, čímž při rozsvícení lampy vytváří zajímavé struktury, žárovka, dráty. Záleží na velikosti lampy, ale mohu ji tvořit i dva měsíce,“ zamýšlí se nad náročností výroby Jan Kindl.
V této místnosti jsou opět schválně zatemnělá okna, aby vynikly rozsvícené lampy, které tvoří Jan Kindl. Foto: jip
Inspiraci Jan Kindl čerpá v přírodě. Lampy připomínají různé larvy či kokony. Foto: jip
Jednu z výstavních místností instaloval mladý umělec Marek Filip – znázorňuje les duchů. „Jde o jednotlivé kmeny, přičemž na každém z nich je maska, která znázorňuje duši toho stromu, což v podstatě vytváří totem,“ vysvětlil umělec před vernisáží výstavy, která se uskutečnila 4. července.
Jednotlivé kmeny stromů Marek Filip nejprve opálil do černa. Foto: jip
Veškerý materiál k tvorbě nachází v lese, s výjimkou stříbra. Využívá paroží, nalezené lebky zvířat. Zajímavé jsou také dvě masky vytvořené ze zvířecí kůže. „Jedna je z kůže divokého prasete a druhá z kozla – obě kůže jsem dostal, musel jsem je samozřejmě zpracovat, takže je za tím spoustu práce,“ podotýká Marek Filip.
Jedna z masek je z kůže divokého prasete, druhá z kůže kozla. Foto: jip
Jeho les duchů má v sobě mocnou symboliku. „Jde o odkaz, že v přírodě je vše živé a cosi z toho přetrvává i po smrti,“ podotýká umělec z Karlových Varů, který se nechal inspirovat starými šamanskými kulturami a smyslem jeho tvorby je vyjádřit úctu k přírodě a všemu živému. Návštěvníci výstavy mohou obdivovat, s jakou pečlivostí jsou jednotlivé masky zdobeny, často formou intarzie. „Jen, než lebku dokonale vyčistíte, trvá to několik týdnů, pak teprve přichází na řadu broušení ornamentů. Ve srovnání s maskami z kůže je to ale snazší a kratší práce,“ uzavírá Marek Filip.
Aby v lese duchů byla správná lehce potemnělá atmosféra, jsou okna místnosti zatemněná dvěma plátny malíře Romana Hudziece. „Jde o igelity, které používám při tvorbě k otisku, abych vytvořil zrcadlový efekt,“ vysvětloval Roman Hudziec při komentované večerní prohlídce, která předcházela speciálnímu večernímu představení. I on, stejně jako jeho kolegové čerpá inspiraci v přírodě, konkrétně v lese. „Nejčastějším předobrazem pro mé obrazy je přírodní rezervace Mionší v Beskydech a lužní lesy na soutoku Vltavy a Labe,“ prozradil Roman Hudziec, který tvoří akrylovými i olejovými barvami, ale také kresby tuží na akrylovém podkladu.
Roman Hudziec na svá plátna přenáší tajemnou atmosféru hlubokých lesů. Foto: jip
V bukových lesích v Mionší, což je de facto prales, je podle zkušeností tohoto umělce tajuplná atmosféra i za parného léta. „I tehdy tam dopadá asi jen 7 % světla, člověk se poměrně rychle rozkouká a vidí dobře, takže si tento zajímavý fakt vůbec neuvědomuje. Paradoxně je tam mnohem více světla v zimě, ale já mám rád melancholickou atmosféru,“ podotýká malíř, které konkrétní předobrazy rád převádí do abstraktní formy.
Celá výstava, s výjimkou loutek z představení Duch lesa, je prodejní.
Napsala Jitka Pavlíková
