ČR / Osek - „Voda byla zelenavá a čistá a v ní plavali jak lupínky vrby malí okounci…“ - Úryvek z knihy Veliký vodní tulák Oty Pavla možná znáte. Víte ale, že dnes by Ota Pavel, který byl vášnivým rybářem, možná zaplakal?
Autor článku: Ilona Kaulfuss
Některé původní druhy ryb z našich vod totiž mizí. A například kdysi velmi hojní karas obecný, mník jednovousý nebo lipan podhorní už mají hodně namále. O důvodech a o nadšencích, kteří se snaží do českých vod ohrožené druhy ryb znovu vrátit, si povídala Ilona Kaulfuss s Markem Šimšálkem z Oseka, který se stará o rybníček Pstruží násada na Lukách v Oseku.
Foto: Archiv Marka Šimšálka a Ilona Kaulfuss
Máte od města pronajatý rybník, kde chováte ohrožené druhy ryb. Jaký byl motiv věnovat se chovu ryb?
Zhruba před pěti lety jsme dostali nabídku od bývalé starostky. Původní nájemci se o rybník nestarali, věčně byly problémy se stavidlem. Voda přetékala přes, protože se to zacpávalo nánosy. Nesekali ani trávu v okolí rybníka. Vedení města proto vyvěsilo záměr na jeho pronájem a my to vyhráli jako jediní zájemci.
A pustili jste se do chovu ryb…
Ano. Zaměřili jsme se ale na chov těch, které jsou v republice na úbytku. Jako je například karas obecný, pstruh potoční, konkrétně naše forma - polabská nebo lipan podhorní. Vyzkoušeli jsme i mníka jednovousého. Museli jsme zpočátku hodně zabrat, vložit do toho kromě práce a času i nějakou tu kačku. Rybník byl dost zanedbaný.
Foto: Archiv Marka Šimšálka a Ilona Kaulfuss
Karas obecný, ale nebýval ohroženou rybou.
Máte pravdu, kdysi ho byly plné vody. Ale to už je dávno. Teď je už delší dobu na úbytku. Sleduju to nějakých 12-15 let. Vytlačil ho invazní druh, karas stříbřitý. Určitý podíl viny na této situaci nese Český rybářský svaz. Když se tu karas stříbřitý, který pochází z Dunaje, zhruba před dvaceti lety objevil, tak ho začali vysazovat společně s kaprem. Tím se roznesl pomalu do všech vod, až našeho původního karase obecného úplně vytlačil, téměř do vyhynutí. Proto jsme rádi, že ho tady máme. Uvidíme tak za pět let, až to slovíme, kolik z toho bude chovných karásků. Tohle je vlastně jediná voda, kde ho můžete najít. Ještě mají malinkou nádrž v Duchcově.
A ostatní druhy, které jste jmenoval?
Posledně jsme tu měli lipana, kterého jsme si dovezli z Rakouska. Ten je taky hodně na úbytku a může se stát, že do dvaceti let tahle ryba zanikne úplně. Za prvé jsou tady predátoři jako je kormorán a vydra. U vydry je lipan jako první na jídelníčku a kormoráni, kteří sem nalétávají na zimu, dokážou vyplenit celou populaci. A za druhé, dnes se všechny toky regulují, což pro lipana znamená, že když začnou kormoráni nalétávat, tak se nemá kam ukrýt. A kormoráni dokážou za týden vybílit celou řeku.
Dalším z důvodů je kyselost vody. To, že se tvrdí, že je voda čistá, je nesmysl. Voda je plná herbicidů, léků a chemie, která se sem dostává z polí. Tam, kde se lipanovi dřív dobře dařilo, dnes není ani šupina. Vzniklo sice několik projektů na vrácení lipana do našich vod, ale to je jako házet hrách na zeď. Občas se to daří mému kamarádovi Honzovi Knapovi z Trutnovska, který chová původní populace lipanů.
Foto: Archiv Marka Šimšálka a Ilona Kaulfuss
Kudy podle vás vede cesta k nápravě?
No… Člověk zasáhl do přírody až moc. Rybářský svaz, který by se měl v těchto věcech angažovat, se nestará, jak by měl. Dám vám příklad. Nedávno, jak byly povodně v Děčíně, vyplavilo to tam líheň a totálně zničilo. A jak se zachoval rybářský svaz? Řekl, že líheň je místní organizace, tak ať se ona postará. Takže s takovým přístupem to u nás nebude vypadat lépe.
Máte ve své činnosti podporu města?
Dá se říct, že ano. Nedávno se přes několikeré urgence konečně našly na městě peníze na opravy hráze rybníka a stavidla. Za to jsme moc rádi. Rybník jsme mohli vyčistit a vysadit karase obecného.
Foto: Archiv Marka Šimšálka a Ilona Kaulfuss
Je o vás známo, že se s družkou staráte i o celé okolí rybníka.
Ano, chceme to mít i v okolí rybníčku hezké a čisté. Pravidelně to tady sekáme, udržujeme, vysadili jsme tady květiny. Pro pejskaře, kteří sem chodí jsem vyrobil aportovací kolíky pro psy, které si mohou půjčit a pak vrátit, aby se nám tu nepovalovaly všude po zemi klacky. S družkou jsme vyrobili ježčí boudy, čmeláčí domky, vodníka v životní velikosti, hmyzí hotely, budky pro ptáky, pro veverky a k nim i krmítka. Prostě je to takový Osecký malý přírodní park, kde se mohou děti dívat a něco se naučit.
Mám to tu moc rád. Vždyť se podívejte, na ty hory všude kolem. Osek je pro mě nejkrásnější město a já chci, abychom ho měli pěkné.
