Žatec - Komunitní energetika je moderní trend, jehož cílem je spotřebovávat elektrickou energii tam, kde vzniká. Jinak řečeno: optimalizovat v rámci komunity výrobu, skladování a spotřebu elektrické energie v dané lokalitě.
K tomuto trendu, který je v Česku stále v začátcích, se přidalo i město Žatec. Připravuje ve spolupráci se svou dceřinou společností Žateckou teplárenskou založení spolku Energetické společenství Žatec, jež sdruží místní instituce, fyzické osoby, podnikatele, sdružení a další subjekty a v jejich rámci se chystá sdílet elektřinu vyráběnou v Žatci. Tu budou produkovat třeba i místní školy díky fotovoltaikám na střechách. „Věřím, že to bude fungovat, že to bude prestižní a že to ocení naše příspěvkové organice, občané a v budoucnu pozitivně také rozpočet našeho města,“ řekl starosta Žatce Radim Laibl.
Myšlenku a fungování spolku představují starosta města Radim Laibl a ředitel Žatecké teplárenské Pavel Jonáš v obsáhlém rozhovoru.
Proč vzniklo energetické společenství v Žatci? Jaký má mít přínos pro město?
Radim Laibl: Přínos by měl být určitě ekonomický, tedy zefektivnit výdaje v rozpočtu. Všechny zapojené společnosti jsou města. Teplárna vyrábí elektřinu a prodává ji na burze. O několik kilometrů dál naše školy a školky tu elektřinu z burzy kupují zpět, ale za jiné, vyšší peníze než prodává teplárna. Chtěli jsme to vymyslet tak, aby pokud možno elektřina, kterou teplárna vyrobí, šla do našich příspěvkových organizací. Že je součástí toho společenství teplárna, to je velká přidaná hodnota.
Pavel Jonáš: Na začátku léta 2024 podepsalo 16 subjektů memorandum o tom, že založí v Žatci energetické společenství. Jedná se o spolek, který se má věnovat komunitní energetice. V podstatně jde o to, že se nebude elektřina, která je vyráběná u nás, přenášet na velké vzdálenosti, a tím zbytečně zatěžovat přenosovou soustavu. Výhodou je i to, že v rámci komunitní energetiky jsme schopni lépe řídit výrobu a spotřebu, případně skladování přebytků elektrické energie.
Kolik je nyní v republice energetických společenství?
Pavel Jonáš: Kolem osmdesáti. Ale Žatec je díky ORC zdroji Žatecké teplárenské zatím jediný, který má přebytek energie. Hlavními tahouny energetických společenství jsou municipality, starostové v tom vidí právě ten přínos, že nechtějí kupovat drahou elektřinu, když si ji mohou levněji vyrobit. Pracují s rozpočty a náklady města, to je důvod, proč je to pro ně zajímavé.
Kdo jsou zakládající členové společenství v Žatci?
Pavel Jonáš: Zakládající členové reprezentují typy spotřebitelů a producentů lokální energetické sítě, to znamená, že je tam díky městu a příspěvkovým organizacím veřejný sektor, jsou tam fyzické osoby, díky Žatecké teplárenské také průmyslový podnik a další členové budou jistě přibývat. Principem energetického společenství je, že v jeho rámci členové sdílí elektrickou energii. Někdo ji jen vyrábí, někdo jen spotřebovává a někdo vyrábí i spotřebovává. Na vznik společenství jsme využili i dotaci, jednou z jejích podmínek bylo, že všechny přípravné kroky pro vznik spolku budou dokončené do 31. října 2025.
A co se bude dít dál? Kdy začne spolek i vyvíjet faktickou, ekonomickou činnost?
Pavel Jonáš: Chceme, aby společenství začalo co nejdřív komerčně fungovat. Aby bylo funkční, musí mít nějaký ekonomický přínos pro všechny členy. Můj odhad je, že se to může odstartovat v roce 2027.
Může to být i prestižní záležitost? Energetických společenství není mnoho, Žatec je zatím jediný, kde je přebytek vyráběné elektřiny. Bylo by tedy čím se chlubit.
Radim Laibl: Prestižní to bude za předpokladu, že to bude fungovat. Když ne, tak si můžeme říkat, že jsme první nebo jediní v republice, ale bude chybět zamýšlený cíl, a tedy i smysl. Města většinou reagují na nové výzvy o dva až tři kroky později než privátní sektor. Tak to z různých důvodů je. V tomto případě jsme ale pozadu jen o půl kroku, o krok. Z hlediska ostatních municipalit jsme naopak o krok napřed. Úplně ideální to není, doufal jsem, že budeme ještě rychlejší. Ale jak město řeší mnoho dalších primárních věcí, kvůli kterým je založené, nebylo to asi reálné. Věřím, že to bude fungovat, že to bude prestižní a že to ocení naše příspěvkové organice, občané a v budoucnu pozitivně také rozpočet našeho města.
Ne každý asi docení ekologický přínos, který sice může být zajímavý, ale není tolik vidět. Nicméně Žatec tímto krokem potvrzuje, že patří mezi moderní města, protože energetické společenství umožňuje chytrá řešení, využití moderních technologií. Jako je třeba plánování spotřeby na konkrétní čas a tím rozložení spotřeby elektřiny.
Radim Laibl: Je to další střípek do toho smart city, i když ten termín nepoužívám rád. Už jsme rozjeli modernizaci veřejného osvětlení, které v sobě skrývá do budoucna mnoho dalších šancí, jež můžeme vytěžit. Tohle je další věc, i když s elektřinou je to těžko uchopitelné, protože není vidět. Umožňuje další návazné kroky, jako třeba malé bateriové úložiště, když školy a školky přes léto vyrobí víc elektřiny, než kolik potřebují pro sebe, ale může se přes společenství využít tam ve městě, kde je právě zapotřebí.
Jak konkrétně má společenství fungovat a jaký bude profit jednotlivých členů?
Pavel Jonáš: Má to fungovat tak, že ti členové společenství, kteří vyrábějí elektrickou energii, použijí tu výrobu nejprve pro vlastní spotřebu. Co jim zbyde, to prodají do společenství. Hlavním výrobcem bude Žatecká teplárenská, která tak může ještě efektivněji využít svůj ORC cyklus. Vyrábět elektřinu budou třeba i zapojené školy a školky díky fotovoltaickým panelům, které část energie zase spotřebují. A některé příspěvkové organizace města naopak budou elektřinu vyrobenou v Žatci jen spotřebovávat.
Jak se má řídit ta výroba a spotřeba elektrické energie v Žatci?
Pavel Jonáš: Naší výhodou je, že můžeme kombinovat více zdrojů. Fotovoltaiky ze škol budou v zimě vyrábět elektřinu dejme tomu od 10 do 14 hodin, v létě o něco déle. Když školám bude vyrobená elektřina přebývat, mohou ji prodávat dalším členům společenství. Když jim bude chybět, mohou kupovat ze společenství díky teplárně. Ta v zimě většinou jede naplno, a proto ORC cyklus produkuje nejvíc elektřiny. Naopak přes léto je výroba tepla, a tím pádem i elektřiny, menší, ale také bývá nižší spotřeba v celém městě. Křivky výroby fotovoltaiky a ORC turbíny se vhodně doplňují. Teprve když v rámci žateckého energetického společenství bude elektřiny přebytek, tak se bude prodávat do veřejné sítě. Nebo naopak, až když bude „naše“ elektřina chybět, tak se bude kupovat z veřejné sítě.
O jak velké úspory může jít? Desítky procent?
Pavel Jonáš: Asi nelze očekávat úspory třeba 30 procent, reálně na začátku počítejme s úsporou do pěti procent. Nemůže být větší, protože platí různá omezení a musíme se řídit platnou legislativou. Třeba my jako Žatecká teplárenská nemůžeme energii do společenství prodávat o laciněji, než jsme schopni ji prodávat na burze, protože by nás stíhali, že se nechováme s péčí řádného hospodáře. I energetické společenství jako spolek bude mít nějaké náklady, které musí pokrýt. Navíc si musíme uvědomit, že platby za energii nejsou jen za silovou elektřinu, ale platí se také za distribuci a za jističe atd. A to jsou významné položky. Ale benefit bude v tom, že v rámci místní výroby bude nižší marže, než si počítají obchodníci s energiemi.
Bavíme se tedy o úspoře tří až pěti procent nákladů za energie. To není vysoké číslo.
Radim Laibl: Rádi bychom časem docílili i větší úsporu, ale ani těch tři až pět procent nemusí být málo. Velké subjekty na tom ušetří i tak dost. Benefit nemusí být jen v levnějším nákupu elektřiny, ale i v zapojení vlastního zdroje, který by třeba v létě ve špičce prodával energii za zápornou hodnotu, čili sám doplácel, ale nově díky společenství i za kladnou, takže pořád tam bude nějaký zisk. Až se to rozjede, uvidíme, co to přinese. Na začátku byla myšlenka, že když se to rozjede, distribuční poplatek bude nula. Tomu se brání velcí hráči, pro které je distribuční poplatek třeba polovina ceny, brání se i stát, jemuž patří ČEZ. Nyní je dvouleté období, kdy má Energetický regulační úřad vymyslet výhodnost ceny a sledování cest energie. Je dobré vědět, že elektřina z teplárny jde na X míst ve městě, ale nejde na Moravu, že se nezatěžuje distribuční síť. Budou to mít pod lepší kontrolou. Takže by nějaký další benefit měl být.
A dá se očekávat časem vyšší ekonomický efekt?
Pavel Jonáš: Princip komunitní energetiky spočívá v tom, že se elektřina nepřesouvá v rámci Evropy ze severu na jih nebo přes Česko ze západu na východ, ale spotřebovává se primárně v místě výroby, a tím se šetří přenosová soustava. A teď se řeší, jestli tam je stoprocentní úspora, nebo nulová. Zatím se za distribuci nepočítá žádná úspora, ale do dvou let uvidíme, jaké budou distribuční poplatky pro komunitní energetiky.
Radim Laibl: A když se dostaneme na nějakých 5 až 10 procent úspory, jsou to další peníze pro město nebo pro energetické společenství. A když se to přidá k dalším procentům, už to dohromady nebude malá částka.
Počítá se do budoucna se širším zapojením veřejnosti? Konkrétně s majiteli rodinných domů nebo členy společenství vlastníků jednotek?
Radim Laibl: Určitě. Legislativa to umožňuje. My jsme to primárně zakládali proto, abychom si pomohli v rámci města. Cíl byl zefektivnit nakládání s elektřinou, obchodování mezi sebou. Nelze ale to společenství zcela uzavřít. Výhodné to může být pro ty, kdo spotřebovávají energii, i pro ty, kdo vyrábějí. Jako školy, které to přes léto mohou poskytnout jinde. Takže možnost to je, i když prvotní myšlenka na to nebyla cílená.
Může komunitní energetika pomoci i jako prevence před blackouty?
Pavel Jonáš: Pokud by to fungovalo tak, jak se to vymyslelo, tak to k tomu může přispět. Když si představíme, že v rámci energetického společenství víme, že máme velký převis vyrobené elektřiny mezi 10. a 14. hodinou, tak můžeme říct lidem, že v této době jim budeme prodávat třeba za cenu 500 korun za megawatthodinu. Jelikož to nebudou dva tisíce jako ve špičce a jelikož lidé nejsou hlupáci, tak si na tuhle dobu naplánují zapnutí pračky, ohřev vody do bazénu na zahradě nebo dobití elektromobilu a další velké energetické výdaje. Protože moderní technologie v domácnostech už to umožňují. A když se takhle spotřebuje vyrobená elektřina za nižší ceny v rámci komunitních energetik, nebude takový přetok do distribuční soustavy a ta nebude tolik přetížená.
Princip komunitní energetiky je v tom, že energie, která se v místě vyrobí, tak se v něm také z velké části spotřebuje. Jako roli v tom hrají bateriová úložiště?
Pavel Jonáš: Mohou být úplně zásadní. Už nyní totiž začínají být bateriová úložiště větší hit než fotovoltaiky. Logicky, protože lidstvo už umí snadno vyrábět lacinou elektrickou energii, ale jen někdy. A problém je v tom, mít dostatek volné elektřiny, když je potřeba. V tom mohou baterie významně pomoci. Ale nyní je nejasné, co s těmi bateriemi bude za osm či deset let, jak to bude s jejich servisem nebo recyklací. Pokud se toto vyřeší, budeme umět dobře a rozumně hospodařit s elektřinou.
Tomáš Kassal
